Proč ze vztahů utíkáme?

Něco v nás touží po lásce, blízkosti a bezpečí. Ale jakmile se k tomu druhému opravdu přiblížíme, začne být dusno. Jedna polovina v nás si přeje víc doteku, druhá couvá. Někdy zůstaneme, jindy odejdeme. Často opakovaně. A čím víc se vztah prohlubuje – třeba po roce, po dvou – tím víc se ozývají staré rány.

Proč se právě, když se vztah prohlubuje, bojíme nejvíc?
Proč ze vztahů utíkáme – a co nás může naučit styl naší vztahové vazby?

Vztahy po dvou letech, kdy mizí růžové brýle…

Na začátku vztahu funguje chemie, očekávání i idealizace. Po dvou letech však často nastává zlom – přechod do hlubší fáze, kde se ukazuje náš skutečný vztahový „materiál“. Právě tehdy někteří lidé odcházejí. Ne proto, že by city nebyly opravdové, ale protože začíná jít do tuhého: otvírá se blízkost i zranitelnost.

V této fázi může přijít i zmatek:

• „Nejsem si jistý, jestli to je to pravé.“
• „Mám pocit, že ztrácím svobodu.“
• „Možná bych měl/měla zkusit někoho jiného.“
• „Cítím, že se dusím.“

Někdy se tak lidé vrhají do dalších vztahů, nebo zkoušejí polyamorní formy spojení – ne vždy vědomě, často jako pokus, jak obejít bolest spojenou s hlubší intimitou.

Vztahové dynamiky v praxi

Ve vztazích se často opakují vzorce, které si neseme z dětství.

• Jeden z partnerů se stále přibližuje a druhý ustupuje.
• Někdo potřebuje mluvit, druhý mlčí.
• Jeden se bojí opuštění, druhý ztráty svobody.
• V hádkách jeden křičí a druhý zmizí (fyzicky nebo emočně).

Tohle není „chyba ve vztahu“. Je to mapa, která nám ukazuje, jak jsme se naučili přežít lásku.

Teoretická část: čtyři styly vazby

1. Úzkostná vazba

Potřebuji blízkost, ale zároveň mě pohlcuje strach z opuštění. Ve vztazích se hodně snažím, přizpůsobuji, a často se bojím, že nejsem dost.

2. Vyhýbavá vazba

Ve vztazích se necítím dobře, když jde o emoce. Vyhýbám se konfliktům, bývám uzavřený/á, a když je toho moc, potřebuji být sám/sama.

3. Dezorganizovaná vazba

Toužím po lásce, ale zároveň jí nevěřím. Lidé jsou pro mě nebezpeční a sama sobě taky někdy nerozumím. Moje reakce jsou zmatené, nevyzpytatelné.

4. Bezpečná vazba

Umím ve vztazích zůstat. Cítím se v nich svobodně i propojeně. Dokážu vyjádřit, co potřebuji, a když nastane problém, neschovávám se ani neútočím.

Odkud to všechno pramení?

Styl naší vazby nevzniká náhodou. Vyrůstá z prostředí, ve kterém jsme se učili, jaký je svět, láska i my sami:

• Měli jsme prostor být slyšeni, nebo jsme museli křičet, abychom byli vnímáni?
• Byli jsme utěšeni, když jsme plakali, nebo jsme byli ignorováni?
• Měli jsme někoho, komu jsme mohli důvěřovat?
• Zažili jsme bezpečí, nebo chaos?

Tohle všechno se zapisuje hluboko do nervového systému. Ale dobrou zprávou je, že s těmito otisky můžeme pracovat – vědomě, laskavě, v přítomnosti.

Léčení vztahové vazby není o nápravě druhých, ale o jemném návratu k sobě.

Jakými tématy se při práci se vztahovou vazbou můžeme zabývat?

Mezi tématy, která mohou pomoci, jsou:

• důvěra a sebepodpora
• nastavení hranic
• sebeláska bez podmínek
• bezpečné vyjádření emocí
• práce s tělem a nervovým systémem
• vědomé zpomalení a ukotvení
• zkoumání vlastního příběhu

Závěrem

Proč ze vztahů utíkáme – a co nás může naučit styl naší vazby?

Možná jsme si celý život mysleli, že s námi „něco je“. Že milovat je těžké. Ale ve skutečnosti jen potřebujeme pochopit, jak jsme se to kdysi naučili – a dát sobě (i druhým) nový prostor.

Ráda vás provedu k hlubšímu porozumění vašich vztahových vazeb při individuální konzultaci nebo při skupinové práci.