Proč mé tělo panikaří, i když jsem v bezpečí?

O vnitřních spouštěčích, neurocepci a větě: „Teď je to jiné.“

Občas se to stane. Všechno je v pořádku. Nikdo nekřičí. Hranice zůstávají celistvé. Neprobíhá žádná manipulace. A přesto… tvé tělo zpanikaří.

Zrychlený dech, stisk v hrudi, přehršel myšlenek a scénářů. Jako by se v tobě něco sevřelo dřív, než jsi stihla rozpoznat, co se děje. Jako by tělo čím dál hlasitěji říkalo: „Pozor. Něco se stane.“

A ty si kladeš jednoduchou, ale hlubokou otázku:

„Proč panikařím, když jsem konečně v bezpečí?“

Tělo často reaguje podle minulosti, ne přítomnosti

Tvůj nervový systém byl možná dlouho v napětí. V prostředí, kde nebylo bezpečno, předvídatelně, klidně. Kde jsi musela včas poznat, kdy se něco zlomí. Kde jsi neměla prostor na odpočinek. Na „jen být“.

V takovém prostředí se nervový systém postupně naučí, že klid je podezřelý. A když se pak konečně ocitneš v prostředí, kde žádné nebezpečí není… tělo se stejně napne. Protože bezpečí je nové. Pak sama nechápeš, proč jsi nervózní, proč máš tendenci utéct?

Tvůj mozek i nervový systém potřebují čas, aby uvěřily.

Neurocepce: tiché skenování reality

To, co popisujeme, se nazývá neurocepce. Je to podvědomé vyhodnocování hrozby, které probíhá ještě dřív, než se k vědomé mysli dostane myšlenka. Tělo často ví a reaguje dřív, než se stihne přidat mysl.

Když bylo tvé tělo opakovaně vystaveno chaosu, přetížení, nejistotě nebo bolesti, naučilo se hledat nebezpečí.

Ne klid. Ne spojení. Ohrožení…

Proto se i v nových, zdravých vztazích nebo situacích můžeš cítit neklidně, i když nic špatného neprobíhá. Tělo zatím nemá dostatek opakování, které by mu potvrdily: „Tohle je opravdu jiné.“ Můžeš být v klidu…

Příklad z praxe: Klid, který bolí

Klientka Lenka byla roky ve vztahu s partnerem, který ji slovně shazoval, zlehčoval její emoce nebo ji naopak trestal tichem. Když později začala nový vztah s mužem, který ji podporoval, naslouchal a nedělal z konfliktů drama, Lenka říkala:

„Je to jako by se mi sevřel žaludek, kdykoli je milý. Vím, že to myslí dobře, že mě miluje a není čeho se bát… ale moje tělo tomu nevěří.“

Tohle je neurocepce v praxi. Tělo ještě nepoznává, že situace je opravdu jiná. Potřebuje čas. A bezpečí, které se opakuje. Trpělivost…

Typické projevy, když je i klid spouštěč

• Jemné šimrání nebo napětí v těle bez zjevného důvodu
• Přemíra analyzování: „Proč je na mě hodný? Co za to bude chtít?“
• Vnímání laskavosti jako hrozby nebo manipulace
• Nutkání „něco udělat“, změnit… nebo jen jít „nutně“ uklízet, sportovat, ven na procházku

Fáze uzdravování: Už vím, co se děje

První důležitý krok je uvědomění. Dříve jsi možná reagovala automaticky, bez pochopení.

Teď už ale dokážeš v tu chvíli říct:

„Tohle je starý vzorec.“
„Tělo reaguje, ale já už nejsem tam, kde jsem byla. Mám jiné možnosti“
„Už to vidím. Můžu s tím být.“

To je moment obrovské změny. Z pohlcení automatickou nevědomou reakcí se stává vědomý vztah k sobě. A ten je uzdravující.

Co pomáhá, když tělo panikaří

1. Pojmenuj si bezpečí nahlas
„Jsem v bezpečí. Moje tělo jen potřebuje čas, aby to dohnalo.“

2. Zpomaluj, kdykoli to jde
Nereaguj hned. Nehledej hned vysvětlení. Stačí být s tím, co se děje.

3. Vracej se k dechu nebo doteku
Např. polož si ruku na hruď nebo břicho a jemně prodlužuj výdech. Dýchej proti ruce. Ukotvuj se. Zapoj všechny smysly.

4. Dovol si soucit
Vzorec se nevrací, protože jsi selhala. Vrací se, protože se tělo znovu učí věřit. Buď k sobě laskavá.

5. Zahrň jemné cvičení, které podporuje orientaci
Zastav se. Pomalu se rozhlédni po místnosti nebo prostoru, kde právě jsi. Vnímej, co tě obklopuje – barvy, světlo, tvary. Vnímej kontakt těla s podložkou. Dovol si pocítit tady a teď.

Tohle jednoduché cvičení pomáhá tělu vrátit se z minulých hrozeb do přítomnosti, kde je bezpečně. Je to jeden ze základních nástrojů metody Somatic Experiencing (SE), který podporuje regulaci nervového systému.

6. Nechtěj vše najednou – titrace a zdrojování (SE)
Titrace znamená: jen kousek najednou. Pokud tělo reaguje, nevstupuj do pocitu naplno – jen ho jemně pozoruj. Vnímej, co je cítit – a pak se vracej ke zdroji: k místu v těle, které je klidné, neutrální, bezpečné. Může to být dotek, dech, vzpomínka, obraz.

Tato práce posiluje nervový systém, aby unesl nepohodlí – a zároveň se vracel do regulace. Není třeba všechno projít najednou, stačí být v jemném střídání aktivace a opory.

Uzdravení je proces, ne cílová rovinka

Uzdravování není o tom, že už nikdy nezažiješ tělesnou reakci, úzkost nebo napětí. Je to cesta, ve které postupně víc a víc věříš:

• že tvoje tělo má důvody
• že je bezpečí možné
• že už nejsi tam, kde jsi byla

A každý moment, kdy zůstaneme přítomné ve svém nitru – i když je to nepohodlné – přepisuje naše vnitřní nastavení. Buď sama sobě bezpečím a oporou…

Závěr

Někdy tělo panikaří i v bezpečném prostředí, protože konečně má prostor cítit to, co dřív nemohlo.

V bezpečném prostředí se může uzdravit, znovu věřit, znovu cítit.

Panika není slabost. Je to součást uzdravování.

Buď na sebe jemná. Dej si čas. A klidně si každý den připomeň:

„Teď je to jiné.“

Zajímá tě téma bezpečí, praktická cvičení a techniky? Zůstaň v kontaktu…